23. 12. 2024: 7:00–17:00
24. 12 – 26. 12. 2024: ZAVŘENO
27. 12. 2024 7:00–16:00
30. 12. 2024 7:00–17:00
31. 12. 2024 7:00–14:00
1. 1. 2025 ZAVŘENO
Genetika je fascinující vědní obor v rámci biologie, který odkrývá tajemství života ukryté v buňkách našeho těla. Klíčem k pochopení genetiky je DNA, molekula, která nese genetické informace. Při pohledu do nitra buňky začínáme objevovat úžasné mechanismy, které formují naši fyzickou podstatu a determinují dědičnost.
Pár slov o DNA
Deoxyribonukleová kyselina, zkráceně DNA, představuje molekulární stavební kámen života. Je to dlouhý dvouvláknový řetězec (dvojšroubovice) složený z nukleotidů (základních stavebních bloků nukleových kyselin, což jsou molekuly obsahující genetickou informaci), z nichž každý obsahuje cukr, fosfát a jednu ze čtyř dusíkatých bází: adenin (A), thymin (T), cytosin (C) nebo guanin (G). Kombinace těchto bází tvoří genetický kód, který nese informace nezbytné pro vývoj a fungování organismu. DNA se nachází v jádře buněk. Struktura DNA je neuvěřitelně elegantní a efektivní a umožňuje přesné uchování a předávání genetických informací z generace na generaci. Je to zkrátka zázrak evoluce.
V jádře buněk se DNA organizuje do tzv. chromozomů, což jsou pevné struktury tvořené spirálovitě stočenou DNA. Lidé mají 23 párových chromozomů, to znamená, že každý rodič předává svému potomkovi jednu sadu chromozomů, tedy celkem 46 chromozomů, z nichž polovina pochází od otce a druhá polovina od matky.
Obr. 1: zjednodušená struktura lidské buňky
Genom zahrnuje veškerou genetickou informaci obsaženou v jednotlivci a gen je malý úsek DNA, který obsahuje informace potřebné k vytvoření jednoho specifického proteinu nebo k ovlivnění některých vlastností organismu. Můžeme si to představit jako instrukce, které určují, jakým způsobem bude postaven a fungovat živý tvor. Geny jsou v podstatě „stavební kameny“ života.
Geny ovlivňují mnoho aspektů v organismu od základních biologických funkcí až po vývoj a predispozice k různým onemocněním.
Zde jsou některé oblasti, které jsou ovlivněny geny:
Obr. 2: genom muže: 46 chromozomů tvoří 23 párů v buněčném jádru
Alely jsou varianty genu, které ovlivňují určitý znak nebo vlastnost organismu. Geny jsou umístěny na chromozomech, které jsou v jádře buňky. Každý jedinec dostává po jedné alele od matky a jedné od otce. Alely se dědí nezávisle na sobě, pokud jsou na různých chromozomech. Kombinace alel v genotypu ovlivňuje, zda se projeví tzv. dominantní, či recesivní znaky. Tímto způsobem se genetická informace přenáší a ovlivňuje vzhled, chování a další vlastnosti potomků. Párové chromozomy obsahují stejné geny, ale mohou mít různé alely.
V souvislosti s alelami je důležité znát termíny fenotyp a genotyp.
Dominantní a recesivní alely jsou dvě základní kategorie genetických variant, které ovlivňují projev určitého znaku nebo vlastnosti organismu.
Obr.3: princip fungování alel na příkladu krevní skupiny
Dominantní alela: pokud jedinec má alespoň jednu dominantní alelu pro určitý gen, projeví se příslušný znak nebo vlastnost v jeho fenotypu.
Recesivní alela: přítomnost recesivní alely se projeví pouze tehdy, má-li jedinec dvě recesivní alely pro daný gen a není přítomna žádná dominantní alela.
Alely jsou standardně označovány písmeny. Dominantní alely se většinou označují velikými písmeny a recesivní malými, ale mohou být označeny prvními písmeny genu nebo jiným systémem označování. Například pro gen, který ovlivňuje barvu očí, můžete mít alely „B“ pro modrou barvu a „b“ pro hnědou barvu.
Čísla: Pokud existují více než dvě alely pro daný gen, mohou být číslovány. Například mohou existovat alely s označením „A1“ a „A2“.
Obr.4: princip fungování alel na barvě očí u rodičů a potomků
Co hledáme, když zkoumáme Vaši DNA, jsou genetické mutace. Vytvoření mutace na genu může nastat několika způsoby.
V laickém jazyce to lze vysvětlit následovně.
Obr.5: grafické znázornění genu bez mutace a genu s mutací
Základní principy dědičnosti byly poprvé popsány rakouským mnichem a vědcem Gregorem Mendelem, který na konci 19. století v Brně prováděl studie na hrachu. Od Mendelových časů prošla genetika ohromným vývojem.
Objev struktury DNA v polovině 20. století znamenal průlom v našem chápání genetických mechanismů. Následoval vývoj technologií, jako jsou PCR (polymerázová řetězová reakce) a sekvenování DNA, které nám umožnily genetickou informaci důkladněji prozkoumat.
Zcela klíčový pro pochopení poznání širokého spektra a funkce jednotlivých genů byl HGP – Human Genome Project, který postupně zmapoval všech cca 25 000 genů, jež se nacházejí v lidském organismu.
Dědičnost je jedinečná schopnost živých organismů. Každé nově narozené dítě zdědí polovinu genetických informací od matky a polovinu od otce, což ovlivňuje jeho konečný vývoj. Přesto nenese genetická informace odpovědnost za vše. Na osud dítěte působí mnoho vnějších faktorů, ať už pozitivních, nebo negativních.
Pro pochopení principů dědičnosti je důležité vědět, že existují dva druhy chromozomů: pohlavní (gonozomy) a nepohlavní (autozomy). Kvůli odlišným kombinacím pohlavních chromozomů u mužů a žen se dědičnost genů uložených na těchto chromozomech liší. Autozomy mají pro obě pohlaví stejný vliv. Proto dělíme dědičnost na autozomální a gonozomální.
Dědičnost můžeme zjednodušeně rozdělit na dominantní a recesivní.
Obr.6: Záklaní principy dědičnosti objevil v 19. století moravský přírodovědec německého původu Gregor Johann Mendel
Cystická fibróza (CF) je genetická choroba, která se přenáší dle zákonů dědičnosti. CF je způsobena mutacemi v genu CFTR (Cystic Fibrosis Transmembrane conductance Regulator).
Zde jsou základní principy dědičnosti pro toto onemocnění:
Recesivní dědičnost:
Pravděpodobnost postižení potomstva:
Když dva nositelé mají potomka, existuje 25% pravděpodobnost, že potomek zdědí dvě mutované kopie genu CFTR a bude postižen cystickou fibrózou. Existuje 50 % pravděpodobnost, že potomek bude nositelem (jedna mutovaná kopie) a 25% pravděpodobnost, že ani nebude nositelem, ani nebude postižen.
Nositelé nemají příznaky:
Nositelé mutace v genu CFTR nemají obvykle žádné příznaky cystické fibrózy, protože mají stále funkční kopii genu. Celkově lze říci, že projevení cystické fibrózy u potomka vyžaduje, aby oba rodiče byli nositeli mutace v genu CFTR. Je-li jeden rodič nositelem a druhý má normální gen, jejich potomek nebude postižen, ale může být nositelem.
Obr.7: grafické znázornění principu dědičnosti